Epocha moderních sdělovacích prostředků

(red), KT č. 19/2003 (11.5. 2003)

Z knihy Jana Horáka "Obdivuhodné vynálezy"        (Křesťanská akademie, Řím 1982)


I pouhé vysedávání nás mění

Kanadský sociolog Marshall McLuhan, bývalý člen Papežské komise pro sdělovací prostředky, rozdělil kdysi ve své knize „Gutenbergova galaxie“ dějiny lidského sdělování na dvě epochy. První byla epocha slovního sdělování, která používala mluveného, psaného a tištěného slova. Druhá je pak epocha moderních sdělovacích prostředků. Tu nazývá elektronickým věkem a přisuzuje jí dalekosáhlé přeměny v lidské vnímavosti. V této souvislosti hovoří o vzniku po-abecedního člověka.

GLOBÁLNÍ VESNICE

Nejznámější McLuhanova intuice je tato: elektronické prostředí po-abecedního člověka sbližuje svět na rozměry jedné vesnice. Všechno je sdělováno všem. Každý se dovídá a účastní na události v témž okamžiku. V době, kdy převážně působil knihtisk, byl člověk zvyklý vnímat v postupném sledu: jedno po druhém. V lineární struktuře. V současné době, vlivem filmu a televize, je naše vnímání simultánní: všechno najednou. V bodové struktuře. Moderní sdělovací prostředky útočí na náš zrak a sluch. Obklopují nás a vyžadují naši spoluúčast.

ZPĚTNÉ ZRCÁTKO

Při jízdě automobilem se pohybujeme vpřed. Přitom se ale řidič často dívá do zpětného zrcátka. Podobně i my, říká McLuhan, se díváme dopředu na moderní prostředky s obdivem a úžasem. Jsme však vázáni k minulosti. Nedokážeme dohlédnout velikost nové přeměny. Neuvědomujeme si, že již žijeme v elektronickém věku. Naše pozornost je upřena pouze na obsah zpráv. A zatím jsme nevědomě pod vlivem nového prostředí, vytvořeného elektronikou. Je známý jeho výrok: „The medium is the message.“ Volné přeloženo: použití sdělovacího prostředku je již zprávou. Tato neobvyklá úvaha vychází z následujícího přesvědčení. Lidskou společnost utváří účinněji druh použitého prostředku než samotný ideový obsah sdělení. Například každodenní listování v novinách mění naši mentalitu spolehlivěji a víc než přečtené zprávy. Pravidelné vysedávání před televizí má na nás větší vliv než vysílaný program.

PRODLOUŽENÍ NERVOVÉHO SYSTÉMU

Všechny technologické vynálezy, tvrdí McLuhan, jsou prodloužením našeho těla. Kladivo je prodloužením ruky. Kolo je prodloužením nohy. Kniha je prodloužením oka. Elektronický modul je prodloužením našeho centrálního nervového systému. Prodloužení každého z našich smyslů mění náš způsob myšlení a jednání. Mění náš postoj ke světu. Televizní obrazovka a filmové plátno nejsou pouze zajímavostí, na kterou se díváme. Po určitém čase, bez ohledu na obsah programu, se stanou prodloužením našeho zraku a sluchu. Zesílí naši potřebu vidět a slyšet. Získáme nový způsob dívání a poslouchání.

PROSTŘEDKY HORKÉ A CHLADNÉ

McLuhan zjistil, že každý prostředek společenského sdělování má skrytý mechanismus vkusu. Některé styly a zážitky podporuje, jiné odmítá. Pro rozlišení těchto mechanismů užívá označení horký a chladný. Studoval charakteristiky jednotlivých prostředků. Sledoval kvalitu zážitku, který předávají. Měřil jeho působivost na lidskou pozornost. Mezi horké prostředky řadí McLuhan tištěné slovo, fotografii, film, rozhlas. Obsahují značný počet podrobných informací. Chladné prostředky jsou například telefon a televize. Televize, jako chladný prostředek, nabízí málo obrazových podrobností. Vyžaduje přitom velkou účast diváka. Rozhlas, horký prostředek, nevyžaduje velkou pozornost. Může vysílat i pouhé zvukové pozadí. Televize nemůže být pouhým pozadím. Vyžaduje celou naši pozornost a plně ji upoutává.

* * *

Mnohé z těchto tvrzení mohou přivést k jednostranným závěrům. Skutečností je, že moderní metody a nové systémy sdělování mají vliv na přetváření mentality. Ozvučený pohyblivý obraz mění lidskou vnímavost, poznání, instituce a společnost. Některé McLuhanovy sociologické teorie byly již ve své době podrobeny kritice. Zvláště pokud jde o přeceňování vlivu elektronických prostředků na člověka. Podle něho jsou prý nejdůležitějším činitelem společenských změn. McLuhan však nevěnuje největší pozornost audiovizuální technice, ale člověku, který je pod jejím vlivem. To je jeho velký osobní přínos.

 


Hlavní stránka | Formátovat pro tisk


©2003 Katolický týdeník